Minulý týden u nás zazvonila policie… Strašně jsem se lekla, že se něco stalo manželovi nebo nějakému příbuznému. Šlo o sousedovic syna, který to odpoledne boural na motorce. Má prý slabší otřes mozku, ale muž, kterého s motorkou srazil, padl tak nešťastně, že má kromě spousty odřenin ještě i zlomenou ruku. Motorka i kolo sraženého muže to prý odnesly totálně . Řekla jsem jim, že se sousedi většinou vrací až večer z práce a páni odkráčeli.

Sousedku jsem potkala druhý den. Byla pobledlá a celá zničená mi vyprávěla, že syn boural, a že byla celou dobu proti tomu, aby mu manžel tu motorku kupoval, že je syn na takové věci ještě moc nerozumný a jak prý je dobře, že měli uzavřené povinné ručení i havarijní pojištění. Pak se rozbrečela, že prý pospíchala na to, pojistku co nejrychleji uzavřít, a že prý, kdyby ji neměl, nemohl by býval na motorce vyjet a ta strašná nehoda se vůbec nemusela stát. Byla tak zmatená, zřejmě také ještě v šoku, že pletla páté přes deváté. Uklidnila jsem ji, že rozhodně jednala správně, když stála na tom, aby se syn náležitě pojistil a hlavně uzavřel i povinné ručení, koneckonců by měl teď velký problém, kdyby ho neměl. Dovedla jsem ji ke dveřím jejího bytu, ale byla tak rozklepaná, že nemohla najít klíče a tak jsem ji vzala k sobě. Usadila jsem ji ke stolu a uvařila nám kafe. Vyprávěla mi, že se s manželem ještě málem pohádali, když se dohadovali, u jaké banky povinné ručení uzavřít. Manžel byl prý pro Wüstenrot, ale ona si prosadila Alianz pojišťovnu a.s., kterou jí poradil její bratr, tam prý nabízejí vyšší limit plnění, jak za škody na věci a ušlý zisk, tak i za škody na zdraví, a sice až 100 milionů. Přičemž u Wüstenrot je to jen do maximálně 70 milionů. Sice tomu vůbec nerozumím, ale souhlasně jsem kývala hlavou, jen aby ji nic znovu nerozčílilo. Po půl hodince se uklidnila natolik, že se jí podařilo najít klíče od svého bytu. Poděkovala mi a rozloučila se s tím, že mi dá vědět, jak to vše dopadne.

Když večer přišel manžel domů z práce, ihned jsem na něj vysypala asi deset otázek, co se pojištění našeho auta týče. Nechápavě na mě zůstal koukat. „Co blbneš? Nikdy tě nic takového nezajímalo. Doteď ti stačilo vědět, že má auto čtyři kola a zpětný zrcádko..“. Zamyslela jsem se nad tím. Ano, měl pravdu. Autem sice jezdím, ale jelikož vím, jak je manžel zodpovědný a jak se o auto stará, ani mě nenapadlo pochybovat, že bysme neměli uzavřené pojištění a povinné ručení.. Vytáhl veškeré podklady a vše mi vysvětlil. Dnes už vím, kde, do jaké výše škod, na co, a proti čemu všemu máme auto pojištěné a že jsme dokonce jako bonusy dostali ještě i jistá připojištění, jako například na přední sklo, na zavazadla a na zdraví spolujezdců. To se mi to teď ale klidněji jezdí…