Jednoho dne mi manžel oznámil, že se zamiloval, jelikož ho znám a vím, jaký typ je jeho ideál, byla jsem klidná. Druhý den na to mi přišla MMS s jeho novou dvoukolovou terénní známostí.
 
Poslední motorku, co měl, prodal ještě před svatbou, chtěl auto a rozhodl se, že buď jedno, nebo druhé. Já byla ráda, že dostal rozum, přeci jen mít plech na boku i nad hlavou dává o něco větší pocit jistoty a bezpečí, navíc autosedačka se na motorku upevňuje opravdu špatně. A teď to tu bylo znovu, strach že se někde vykotí. Ze zpráv se linula hlášení o tragických nehodách motorkářů.

Jeden den odpoledne se udělalo krásně a manžel vycouval s jeho naleštěnou láskou z garáže. Nabídl mi projížďku, nějakou dobu jsem váhala, přeci jen oblečení na motorku už bylo prodané a v riflích se mi jet moc nechtělo, ale nakonec jsem svolila. Byla to nádhera, nepopsatelná směs vůní, vítr cuchající vlasy vyčuhující zpod přilby. Vzpomněla jsem si na dobu, kdy jsme ještě neměli rodinu a jezdívali na motorce po výletech. Jenže tohle bylo něco jiného, silnice a nerovný terén je přeci jen rozdíl. Kupodivu jsem se ani tolik nebála, žuchnout sebou do trávy je mnohem příjemnější, než pád na tvrdý asfalt. Adrenalin se rozléval po těle a já prosila o prodloužení vyjížďky.

Od toho dne je motorka láskou naší společnou. Těším se, až přejde zima a my budeme moci zase vyrazit. Přespříští rok má manžel v plánu koupit malou motorku i synovi, ale já jsem si zcela jistá, že si do osmnáctin bude muset vystačit s motorkovým plastovým odrážedlem, neboť bezpečnost je nadevše.