Minulý týden přišel manžel domů a u večeře mi mezi řečí oznámil, že si na příští pátek nemám nic plánovat, že jsme pozvaní na tradiční firemní večeři, která se koná koncem každého roku a při které se sejdou téměř všichni zaměstnanci firmy, u které manžel pracuje. Spolu s jejich partnery a u jídla, které bývá vynikající, se diskutuje o úspěších i nezdarech firmy v posledním roce. Je to něco, jako dětská vánoční besídka. Alespoň já to tak vidím… Velký rozdíl v tom není. Šéf všechny veledůležitě přivítá, nabídne každému skleničku oblíbeného nápoje a nejpozději po třetí skleničce mu už nikdo nevěnuje pozornost, ze zaměstnanců opadne nervozita, manželky vytáhnou fota svých ratolestí a manželé svých aut, a každý se rozrušeně o něčem baví, jen s prací to nemá nic společného.

Odkývla jsem tedy, jelikož můj pokus, vykroutit se z toho, se už dvakrát nevydařil a tak mi bylo jasné, že nemá smysl, to zkoušet potřetí.

Tentokrát však vše probíhalo jinak. Šéf nás mile uvítal a každému nabídl něco k pití. Od kávy, čaje, přes limonády až po alkoholické nápoje, bylo tu vše, koneckonců jako každý rok. Hned po vstupu do místnosti jsem si všimla, že na stěně visí ohromné plátno. Ó jé, pomyslela jsem si… Doufám, že toho pití mají dost. Každoročně proběhne kratší či delší přednáška o práci firmy, teď však to vypadá, že ta bude letos doplněna o promítnutí nějakého filmíčku.. Nenápadně jsem se rozhlédla. A vida. Naproti plátnu, na druhé stěně se na přidělaném držadle v celé své kráse leskl zřejmě fungl nový LCD projektor. Neznatelně jsem do manžela ťukla. Když si všiml plátna, otráveně šmátl po nabízeném pivě. Jeho nadšení, pro večírky podobného typu, bylo nepřehlédnutelné.
  
Po pár úvodních slovech jsme byli usazeny ke stolům, kde stály fůry jídla, od všeho něco. O manželovu šéfíkovi se rozhodně nedá říct, že by byl skrblík. Když mu o něco jde, nešetří jeho firma na ničem.  Po občerstvení, při kterém se debatovalo o všem možném, šéf zaklepal slavnostně na skleničku, čímž si získal náležitou pozornost. Vše ztichlo. Náš pan hostitel přešel k LCD projektoru a místnost se ponořila do tmy. Veškeré zraky se upnuly na plátno, kde se objevily obrázky. Musím říct, že film, týkající se toho, co firma tento rok dokázala a co má ještě před sebou, na mě dost zapůsobil. Vím, že manžel dělá důležitou práci, také mi to obden nezapomene pěkně naservírovat, ale vidět výsledky jeho práce a práce jeho kolegů v této formě, je něco úplně jiného. Po hodince, když dokument skončil a v sále se zase rozsvítilo, jsme znovu vyzváni k novému přípitku. V místnosti se to rozbzučelo, jako ve včelím úle.Všichni nadšeně debatovali o tom, co právě viděli. Musela jsem se usmát. Manželův šéf přece jen ví, co dělá. Zřejmě si z předešlých několika večírků vzal ponaučení a pořízením LCD projektoru si získal pozornost. Až do konce večera se veškeré rozhovory opravdu více méně točily  kolem témat týkajících se zaměření firmy.Žádná fota dětí, ani rozhovory o problémech ve školách se nekonaly. Musela jsem uznat, že to byl dobrý tah, i když mě to, při zahlédnutí plátna na začátku večera, ani nenapadlo.