Chvátala jsem z města domů. Naložená taškami s dárky. Zvláštní, zbylo mi celkem dost peněz na to, že jsem pokoupila všechno, co jsem chtěla. Buď jsem si vzala víc než jsem plánovala, nebo byla na něco sleva, ale teda poměrně velká, jinak to není možné… Už jsem skoro zamířila na tramvajovou zastávku, když jsem zahlédla za výlohou jednoho obchodu ten krásný kabát. Už jsme ho minulý týden okukovaly s kamarádkou, ale nebyly peníze abychom si ho ani jedna ani druhá koupily. A vlastně, když mám teď peníze navíc, blesklo mi hlavou, tak proč bych si ho nekoupila? Ta bunda co nosím je už taková nijaká.

Vlezla jsem tedy do butiku, a prodavačka mi vyhledala kabát v mojí velikosti. Musím uznat že padl skvěle, byl pohodlný, příjemný materiál a tak mi nebránilo nic ho koupit. Domů jsem přišla se smíšenými pocity. Mísila se radost z nového kabátu a  pocit, že jsem na něco zapomněla. Ale na co? V lékárně jsem se stavila, dárky mám všechny ze seznamu.

„Tak, jak pořídilas miláčku?“ volal na mě manžel z obýváku od televize. „Báječně,“ odpověděla jsem a vplula do pokoje v novém kabátu. „Teda, ten ti sluší,“ řekl uznale, „vyřídilas všechno?“ – „ No jistě a ještě něco navíc, jak vidíš,“ zasmála jsem se. „Jsem rád, že sis udělala radost, tos měla našetřeno, nebo ti zbylo? To povinné ručení stálo míň než jsem předpokládal?“

Cože? To snad ne! Strnula jsem a úsměv mi zmrznul na rtech. Manžel nechápal, ale já jsem se nezmohla na slovo vysvětlení. Posadila jsem se na sedačku. „Copak se stalo?“ zeptal se manžel vyděšeně. Musela jsem s pravdou ven:  „Já jsem na to zapomněla. Nevím jak mi to vypadlo z hlavy, asi že jsem si to nepřipsala na seznam…, ale prostě to povinné ručení jsem nezaplatila.“ Cítila jsem se hrozně, manžel na mě spoléhal a teď toto. „No nic, hned zítra ho dojdu vrátit, cedulky jsem ještě neodstřihla,“ řekla jsem a sundala můj, teď už bývalý, kabát. „Kdepak, nevracej ho, to pojištění je nutný, ale zaplatíme ho z rezervních peněz,“ odpověděl manžel mile. Ale ne, to jsem nechtěla. Nemohla jsem si ten kabát nechat, přesto, že se mi moc líbil, tak jsem ho šla druhý den vrátit. Akorát by mi připomínal jak jsem blbá a sklerotická. Peníze jsem dala tam kam patřily - na povinné ručení našeho milého autíčka a ponechala si svou starou, ale teplou zimní bundu. Ještě trefím na kabátů a možná stokrát hezčích než byl tento.

Víte, jaký je rozdíl mezi cihlou a gramofonem? Zkuste si pustit cihlu na plný koule!

Matka se synkem jdou po ulici a proti nim jede jednoruký, jednooký a hrbatý muž na vozíčku. Malý synek se otočí k mámě a ptá se: “Mami, a tohle je jaký Pokémon?”

Pokud rádi hrajete online hry, superhry a jiné flash hry, tak možná znáte web mephix.cz. Nyní jsme dali tomuto webu nový kabát a chtěli bychom znát Váš názor.

Napište mi do komentářů co se Vám líbí a co ne a co byste rádi udělali jinak nebo na webu rádi našli. Vynasnažíme se vše doplnit tak, aby jste byli spokojeni a chodili k nám rádi hrát online hry.

Šnek se plazí městem a dorazí k přechodu. Přemýšlí, co by měl na tom přechodu udělat. Najednou vyleze na stoličku, na které sedí chlapec. Chlapec šneka odcvrnkne. Za půl roku je šnek zpátky a říká: ”To před chvílí mělo znamenat co, frajere?”

To je shon. Vánoce za dveřmi a všichni lítají, shání dárky, pečou cukroví, perníčky, celým bytem to voní…do toho velký úklid, umýt okna, vyprat záclon - stihne se to?
 
Ne každý si umí rozvrhnout čas tak, aby si užil tu pravou vánoční pohodu. A tím nemyslím jen Štědrý den, ale celý ten adventní čas. U nás to bylo vždy jednoduché. Velký úklid se zvládl do konce listopadu. Mám na mysli především umýt okna, vytřít každou skříňku, protřídit a vyházet nepotřebné věci. Samozřejmě, že utírání prachu  nebo vysávání je věc, která se dělá mnohem častěji a patří k běžnému úklidu. No, ale v podstatě to nejhorší bylo odbyto, a první adventní neděli jsme začali s vánoční výzdobou. Do oken jsme nalepili vystříhané vločky z papíru, zavěsili světýlka, do zádveří jsme ozdobily malý stromeček… A pak už ten celý adventní čas jsme trávili v pohodě, v klidu, několik dní před Vánoci jsme napekli cukroví, poslouchali koledy…

Letos se, ale bohužel přidáváme do skupiny lidí, kteří snad budou ještě o půl noci před Štědrým dnem lítat s hadrem v ruce. Týden před Vánoci se totiž stěhujeme, takže mytí oken, podlah a kuchyňských skříněk mě teprve čeká. Místo pohody budu nasklízet skříně, umývat veškeré nádobí, mezitím nejspíš balit dárky, které jsem vychytrale nakoupila už v září. Aspoň že jednu věc mám tedy z krku. A tajně doufám, že mezi tím vším stihnu ještě upéct pár druhů cukroví. Aspoň něco, aby nám taky voněl celý byt, aby se všude linula ta krásná vánoční atmosféra.

Vánoční atmosféra- co ji vlastně dělá tak kouzelnou? Je to patnáct druhů cukroví na stole? Nablýskané skříňky a podlaha bez jediného smítka? Dárky pečlivě zabalené jeden jako druhý? Výzdoba sladěná s barvou sedačky ? Ne! Tak proč se vlastně tak honit? Proč všichni šílí zrovna před Vánoci, proč ne třeba na jaře? Vánoce jsou pro mě nejkrásnější svátky v roce, a neměl by je provázet stres, ale právě pohoda. Je jedno, že všechno nebude dokonalé, hlavní je, že budeme všichni spolu, že se užijeme víc, než během roku, kdy je práce na denním pořádku, kdy na sebe nemáme tolik času. A věřím, že spousta rodin si svátky užije i s koupeným cukrovím,  šmouhatými okny, ale za to se zářícíma očima dětí a přítomnosti svých blízkých. Proto se nesnažte mít všechno dokonalé, nepředbíhejte se se sousedkou kdo bude mít víc druhů cukroví, užívejte víc rodinu, užijte si to krásné období ať nezmizí dřív, než si stihnete všimnout.

Detektiv hledá v rámci kriminálního případu informace. U jednoho bytu mu otevře dveře starší paní. Detektiv jí ukáže služební průkaz. Paní chvíli zkoumá fotografii na průkazu a pak povídá: “Ano, někde jsem toho člověka viděla, ale nemohu si vzpomenout kde.”

Víte, proč blondýna tančí před semaforem? Protože si myslí, že je na diskotéce!

Matka jde kolem ložnice své dcery a uslyší divný bzučivý zvuk vycházející právě z tohoto pokoje. Otevře dveře a zjistí, že dcera používá vibrátor. Šokovaná se zeptá: “Dítě, co to probůh děláš?” Dcera jí odpoví: “Mami, je mi třicet, nejsem vdaná a tato věc mi celkem slušně nahradí manžela. Odejdi prosím pryč a nechej mě být.” Příští den uslyší dívčin otec nějaké vrčení, které vychází z dceřiny ložnice, ve které, když do ní vstoupí, najde dceru, jak vášnivě používá svůj vibrátor. Na jeho dotaz, co to dělá, dcera odpoví “Tati, je mi třicet, nejsem vdaná a tato věc mi celkem slušně nahradí manžela. Odejdi, prosím, pryč a nech mě být.” O pár dní později: Matka se vrací z nákupů, položí nákup na pult v kuchyni a uslyší vrčivý zvuk, který tentokrát vychází z obýváku. Vejde do něj a najde tam svého manžela, jak sedí na gauči, zírá na televizi, vibrátor je na
gauči vedle něho a bzučí jako šílený. Manželka se zeptá: “Co to tady ksakru vyvádíš?” Manžel klidně odpoví: “Co by - dívám se se zeťákem na fotbal!”